Anatomie koně
ANATOMIE (STAVBA) TĚLA KONĚ
ANATOMIE :CELÉ TĚLO
Hlava
Hlava by měla být přiměřená velikosti těla koně, měla by mít správný úhel připojení krku kvůli funkci dýchání a pohyblivosti. Nozdry jsou velké a široké. Podle profilu se rozlišuje hlava rovná, klabonosá (vypouklá), poloklabonosá, štičí (konkávní, s miskovitým profilem, u arabských koní). Uši jsou důležité nejen pro sluch koně, ale jejich pozice slouží i ke komunikaci. Oči jsou velké a jasné, posazeny jsou daleko od sebe. Zrakové pole pokrývá asi 320°. Žuchvy neboli ganaše jsou tvořeny hlavně žvýkacími svaly.
Krk
Základem je 7 krčních obratlů. Délka a tvar krku mají značný vliv na pohyb koně.
Přední končetiny
Přední noha se skládá z:
- plec – skládá se z lopatky, která by měla svírat asi 45° se zemí, a z ramenní kosti
- předloktí – tvoří ho kost loketní a vřetenní, které jsou vzadu srostlé. Mělo by být dobře osvalené.
- zápěstí (karpus) – kloub z osmi malých kůstek, má být na ose přední končetiny.
- záprstí
- spěnka – má svírat asi 45° se zemí, základem je spěnková kost
- korunka – základem je kost korunková
- kopyto – základem je kost kopytní a střelková, ty jsou potaženy škárou a celé kopyto chrání rohové pouzdro. Mělo by svírat asi 55° s horizontálou. Kopyta se před optřebováním chránípodkovami.
Zadní noha se skládá z:
- stehno – stehenní kost, stehenní sval
- bérec – holenní a lýtková kost. Bérce mají být dlouhé a svalnaté
- hlezenní kloub – jeden z nejdůležitějších kloubů, skládá se z 6 kostí, měl by být pod hrbolem sedací kosti
- nárt – je delší než záprstí, čím je delší, tím rychleji se může kůň pohybovat
- spěnka – má svírat asi 45° se zemí, základem je spěnková kost
- korunka – základem je kost korunková
- kopyto – základem je kost kopytní a střelková, ty jsou potaženy škárou a celé kopyto chrání rohové pouzdro. Mělo by svírat asi 45° s horizontálou. Kopyta se před opotřebováním chránípodkovami.
Hřbet a hrudník
Hřbet tvoří 18 obratlů, k nim se upíná 18 párů žeber, z nich je 10 párů nepravých. V přední části hřbetu se nachází kohoutek. Čím je hrudník prostornější, tím vyšší výkony může kůň podávat.
Bedra
Základem je 6 bederních obratlů, u arbských koní jich bývá jen 5. Mají být široká a pevná.
Záď
Tvoří ji pánev a svalstvo, připojuje se k ní ohon, který slouží k odhánění hmyzu. Základem je 17 – 19 ocasních obratlů a je porostlý žíněmi. Pokud je ocas svěšený mezi zadníma nohama, bývá to známka onemocnění nebo jiných stresových podmínek.
ANATOMIE :DÝCHACÍ SOUSTAVA
Dýchací cesty
Tvoří je dutina nosní, hrtan, průdušnice, průdušky a průdušinky.
Nosní dutina
- začíná nozdrami a končí dvěma nosními průchody do hrtanu. Vpředu je vystlána růžově červenou dýchací sliznicí, která zachycuje prach a zvlhčuje přijatý vzduch. V zadu je bledě žlutá sliznice čichová, jejíž hlenovité žlázy vylučují hlen, který chrání a zvlhčuje sliznici.
Hrtan
- je to krátká trubice, složená z pěti chrupavek, které jsou vzájemně spojeny klouby, svaly a vazy. Uvnitř je vystlán sliznicí. Je zde uloženo hlasové ústrojí, které tvoří dvě pružné vazy napnuté mezi štítnou chrupavkou a chrupavkami koncovými. Hlasové vazy a svaly tvoří společně se sliznicí tzv. hlasivky. Mezi nimi je průchod zvaný hlasová štěrbina.
Průdušnice
- je trubice složená z chrupavčitých prstenců a spojuje hrtan s plícemi. Při kořeni plic se rozděluje na pravou a levou.
Průdušky
- přivádějí vzduch do plic a dělí se na stále jemnější a jemnější průdušinky.
Průdušinky
- jsou ukončeny plicními alveolami.
Dýchací orgány
Plíce
- jsou umístěné v dutině hrudní
- na povrchu je kryje poplicnice
- dělí se na pravou a levou polovinu, které spojují průdušky. Ty se v plicích dále dělí na jemné průdušinky, ukončené plicními sklípky, neboli plicními alveolami, kde dochází k výměně plynů = vzdušný kyslík je vázán na hemoglobin erytrocytů. Zpětně je uvolňován oxid uhličitý.
Dýchací svaly
-
jsou svaly dutiny hrudní, zejména mezižeberní, břišní a prsní svaly a bránice.
Rozeznáváme 3 druhy dýchání:
- vnější - je to výměna vzduchu mezi vnějším prostředím a plícemi
- vnitřní - dochází k výměně kyslíku a oxidu uhličitého mezi krví a alveolami
- tkáňové dýchání - výměna kyslíku a oxidu uhličitého mezi krví a tkáněmi.
ANATOMIE :TRÁVICÍ SOUSTAVA
Trávicí soustavu tvoří orgány, ve kterých probíhá metabolismus živin a formování nestrávených zbytků do výkalů. Tyto orgány jsou umístěny za sebou tak, jak se postupně podílí na zpracování potravy. Potrava projde trávicím traktem za 38 - 48 hod.Trávicí soustavu tvoří:trávicí trubice a trávicí žlázy.
Trávicí trubice
Stěna trávicí trubice se skládá ze 4 vrstev. Vnitřní stěnu tvoří sliznice, na ní je podslizniční vazivo, další vrstvou je hladká svalovina a na povrchu se nachází pobřišnice. Jinak trávicí soustavu tvoří:
Dutina ústní
- je přizpůsobena k uchopení, rozmělnění a proslinění potravy. Vpředu je ohraničena velmi pohyblivými pysky, z boku tvářemi a žvýkacími svaly. Strop tvoří tvrdé a měkké patro a na spodině je jazyk.
- jazyk má 3 části a to volný, velmi pohyblivý hrot, méně pohyblivé tělo a kořen jazyka. Tvoří ho žíhaná svalovina a na jeho povrchu jsou nitkovité bradavky, ve kterých jsou uloženy chuťové pohárky.
- zuby tvoří řezáky ( INCISIVI ), špičáky ( CANINY ), předstoličky ( PREMOLARES ) a stoličky ( MOLARES ).
- do dutiny ústní vúsťují slinné žlázy, které reflexně vylučují při žvýkání sliny, obsahující enzymy PTYALIN a MUCIN, které se podílejí na počátku trávení. Produkce slin je až 20L za den.
Hltan
- zde se kříží cesta dýchací s cestou trávicí.
Jícen
- probíhá po levé straně průdušnice a dopravuje potravu do žaludku. A protože kůň má jiné vústění jícnu do žaludku než má člověk, nemůže zvracet!
Žaludek
- kůň má jednoduchý žaludek, který má obsah 15L. Je vystlán žlaznatou sliznicí narůžovělé barvy.
- dochází zde k štěpení cukrů, bílkovin a částečně tuků. Na trávení se podílí žaludeční šťávy, které obsahují PEPSIN (štěpí bílkoviny) a kys. solnou (štěpí cukry).
Tenké střevo
- skládá se ze 3 částí a to dvanáctníku, lačníku a kyčelníku. Na vnitřní straně střeva jsou krátké výrůstky - klky, které posouvají potravu.
- v celém tenkém střevě dochází k vstřebávání živin přes stěnu střevní do krevního oběhu.
- do tohoto střeva vúsťují játra, jejichž produkt žluč se podílí na trávení tuků. Dále sem ústí slinivka břišní, která vylučuje pankreatické šťávy.
Slepé střevo
- je součástí tlustého střeva, má obsah 50L a probíhá zde kvašení zejména buničiny. Žijí zde nálevníci a prvoci.
Tlusté střevo
- zde končí trávení tuků, dochází zde k zahušťování nestrávených zbytků, které se formují do výkalů a konečníkem odchází ven.
- dělí se na velký a malý tračník
Konečník
- tvoří ho dva svěrače a to vnitřní svěrač, který je tvořen hladkou svalovinou a vnější svěrač, který je ze svaloviny příčně pruhované.
Trávicí žlázy
Patří sem žlázy nacházející se ve stěně trávicí trubice a přídatné žlázy, tj. slinné žlázy, slinivka břišní a játra.
Slinivka břišní (Pankreas)
- leží v blízkosti žaludku a vúsťuje do tenkého střeva.
- vylučuje pankreatické šťávy bohaté na enzymy TRYPSIN (štěpí bílkoviny), AMYLÁZU (štěpí cukry) a LIPÁZU (štěpí tuky).
- protože je to žláza s vnitřní sekrecí vylučuje hormon INZULIN, který reguluje hladinu cukru v krvi.
Játra (Hepar)
- jsou největší trávicí žlázou (3 - 10 kg) a skládají se z několika laloků. Ukládají se v nich živiny a vitamíny, jsou zásobárnou krve, krev se zde zbavuje škodlivin a odpadních látek, které potom vylučují ledviny.
- vstřebané živiny se zde syntetizují. Z jednoduchých cukrů vzniká glykogen, z aminokyselin bílkoviny apod.
- vytváří se v nich žluč a protože kůň nemá žlučník, je žlučovody vedena do tenkého střeva, kde se podílí na trávení tuků.
ANATOMIE :KREVNÍ SOUSTAVA
Všechny buňky, tkáně a orgány živočišného těla potřebují ke své činnosti a životu neustále kyslík a živiny a současně neustálé odvádění zplodin látkové přeměny. Tyto úkoly plní krev, která stále proudí v uzavřené soustavě trubic, tj. v krevním oběhu.
Krev tedy v organismu plní tyto funkce:
- přináší živiny a kyslík buňkám
- odvádí zplodiny látkové přeměny
- přináší hormony jednotlivým orgánům
- řídí a udržuje tělesnou teplotu (37,5 - 38,5°C)
- chrání před nemocemi (bílé krvinky)
- reguluje množství vody a soli v těle
Množství krve - 7,5 - 10,5% hmotnosti koně, to by mělo být přibližně 48 litrů.
Krev
- je neprůhledná, červená tekutina
- skládá se z krevní palmy a ktevních tělísek (červené krvinky, lílé krvinky, krevní destičky)
- součástí krve je také krevní prach
Krevní plazma
- je tekutá část krve, jantarové barvy a obsahuje 90% vody a 10% sušiny. Z toho 9% je organických sloučenin a asi 1% anorganických látek.
Červené krvinky (Erytrocyty)
- jsou to buňky okrouhlého tvaru, u savců nemají jádro, ale u ptáků ano
- obsahují červené krevní barvivo hemoglobin - je to bílkovinná látka, obsahující železo. Na železitou složku hemoglobinu se při dýchání váže kyslík, který se v tkáních předává buňkám - dochází k okysličení buněk a naopak dojde k vázání oxidu uhličitého, který hemoglobin odvádí do plic.
- neustále se tvoří v červené kostní dřeni, má-li organismus dostatek vitamínů skupiny B a minerálních látek (Mn, Cu), ale hlavně železa
- v 1 mm krychlovém je jich asi 7 000 000. Množství samozřejmě ovlivňuje věk, pohlaví, výživa a zdravotní stav.
- životnost červených krvinek je několik týdnů, nejvíce však 120 dní
- odumřelé krvinky se vstřebávají ve slezině
Bílé krvinky (Leukocyty)
- jsou to buňky s jádrem, nemají stálý tvar, neobsahují hemoglobin, ale jejich barva je žlutozelená
- samostatně se pohybují, mají schopnost prostupovat stěnou krevních vlásečnic a pronikat do mezibuněčných prostor a na povrch sliznice.
- mají schopnost pohlcovat mikroorganismy, choroboplodné zárodky a zbytky odumřelých tkání. Tato schopnost se nazývá fagocytóza.
- v 1 mm krychlovém je přibližně 7000 bílých krvinek, počet se mění podle zdravotního stavu a na 1 krvinku připadá asi 700 - 1000 erytrocytů.
Krevní destičky (Trombocyty)
- jsou to drobná krevní tělíska, nepravidelného tvaru, jsou křehké a u savců nemají jádro
- žijí 3 - 5 dnů a podílí se na srážlivosti krve
- při krvácení, když se krev dostane do styku se vzduchem se destičky shlukují a rozpadávají. Uvolňují enzym trombokináza, jehož působením vzniká nerozpustný fibrin a krev vytváří sraženinu
- v 1 mm krychlovém je jich zhruba 300 000
Krevní prach (Hemokonie)
- tvoří se z uhynulých rozpadlých červených krvinek
Krevní oběh
Tvoří ho vlásečnice, žíly, tepny, srdce a slezina.
Vlásečnice (Kapiláry)
- jsou to nejtenčí cévy, které tvoří husté sítě
- jejich stěnami dochází k přenosu živin do tkání a naopak přechodu produktů výměny látkové z tkání do krve.
Žíly (Vény)
- jsou cévy, které vedou krev do srdce
- jsou uloženy při povrchu těla a jsou vidět pod kůží
Tepny (Artérie)
- jsou cévy, které vedou krev od srdce
- v těle jsou uloženy hlouběji
Srdce (Cor)
- je to dutý svalový orgán
- rozlišujeme na něm 4 povrchové vrstvy:
- Osrdečník (perikard)- je to vazivový obal, ve kterém je srdce uloženo v dutině hrudní mezi plicními laloky. Prostor mezi srdcem a osrdečníkem vyplňuje osrdečníkový mok, který zmírňuje tření při pohybech srdce.
- Vnější vrstva (epikard)-blána, vlastní vnější vrstva srdce
- Vlastní srdeční sval (myokard)
- Vnitřní sval (endokard)
Složení srdce:
Dutina srdce je rozdělena na pravou a levou předsíň a na pravou a levou komoru. Mezi levou komorou a předsíní je otvor s dvoucípou chlopní a mezi pravou komorou a předsíní je otvor s trojcípou chlopní.
Spojení srdce s cévní soustavou je:
- pěti až osmi plicními žílami
- přední a zadní dutou žílou
- srdečnicí (Aortou)
- plicní tepnou (Plícnicí)
Krev může plnit svoji funkci jen když je v cévní soustavě v neustálém pohybu. Tento pohyb zajišťují rytmické pohyby srdce, které vhání krev pod tlakem do srdce. Srdeční tep se skládá ze dvou fází:
- Systoly - při systole se srdce smršťuje a vhání krev do cév.
- Diastoly - při ní srdce ochabuje a naplní se krví.
Systola předsíní nastává současně s diastolou komor. Tyto rytmické pohyby udržují krev stále v jednosměrném pohybu.
Podle funkce a průběhu cév dělíme krevní oběh na 3 části:
1. Malý krevní oběh (plicní)
- začíná v pravé srdeční komoře, z které plicní tepna odvádí odkysličenou krev do plic, kde se větví na hustou síť vlásečnic kolem plicních sklípků. Zde dojde k okysličení a krev se z vlásečnicové sítě sbírá do 5 - 8 plicních žil, které ji vedou do levé předsíně.
2. Velký krevní oběh (tělní)
- z levé předsíně vede okysličená krev do levé komory a odtud aortou do celého těla, kde odevzdá živiny a kyslík do tkání a buněk. Do krve se vrací produkty látkové přeměny a oxid uhličitý. Tato odkysličená krev se vrací z jednotlivých orgánů přední a zadní dutou žílou do pravé předsíně.
3. Vrátniční krevní oběh (jaterní)
- představuje ho vrátniční žíla, která odvádí krev bohatou na živiny ze žaludku, střev, slinivky břišní a sleziny do jater. Zde se živiny zpracují a krev je odtud odvádí jaterními žilami do zadní duté žíly a tou do pravé předsíně.
Slezina (Lien)
- nachází se v levé polovině dutiny břišní
- je plochá , oproti sleznám jiných druhů zvířat má trojúhelníkovitý tvar a fialovou barvu (např. u skotu je šedá, u ostatních zvířat hnědočervená a má podlouhlý tvar)
- na povrchu je pouzdro, ze kterého prostupují do vnitřní tkáně přepážky, které dělí slezinu na větší počet oddílů. Uvnitř je dřeň, bohatá na mízní uzlíčky a červené a bílé krvinky.
- má tyto funkce: - je zásobárnou krve (má hemopoetickou funkci); vytvářejí se zde ochranné látky organismu (protilátky) a bílé krvinky; filtruje krev
ANATOMIE : POHLAVNÍ SOUSTAVA
Její funkcí je vytvářet u obou pohlaví pohlavní buňky schopné rozmnožování, po jejichž spojení vznikne nový jedinec.
Samčí pohlavní orgány
Varlata (Testis)
- jsou to párové žlázy vejčitého tvaru; jsou uloženy v šourku a odděleny vazivovou přepážkou
- skládají se z několika stovek stočených kanálků, jejichž stěny jsou pokryty zárodečnými buňkami, kde vznikají pohlavní buňky - spermie (tvorbě spermií se říkáspemiogeneze); na hlavičce spermie je vrstva akrozom, která rozpouští obal samičího vajíčka
- varlata vylučují samčí pohlavní hormon testosteron, který ovlivňuje tvorbu druhotných pohlavních znaků
- z varlat jsou spermie odváděny semennými kanálky do nadvarlat
Nadvarlata
- přiléhají k varlatům a spermie v nich dozrávají a získávají schopnost samostatného pohybu; na spermii rozeznáváme hlavu, tělo a ocas (bičík).
Chámovody
- jsou to trubice, které vycházejí z nadvarlat tříselným kanálkem a ústí do močové roury
Přídatné pohlavní žlázy
- jejich výměšky se mísí se spermiemi a tvoří sperma, obsahující výživné látky pro spermie a neutralizují kyselé prostředí v pochvě; dodávají spermatu charakteristický pach
- jsou to semenné váčky, předstojná žláza (prostata) a Cowperovy žlázy
- Semenné váčky: vúsťují společně s chámovody do močové roury; sekret tvoří až 45% objemu ejakulátu; u hřebcejde až po spermatu
- Prostata: sekret prostaty jde současně se spermatem; u starých hřebců ke zvápnění tkáně prostaty
- Cowperovy žlázy: sekret neutralizuje prostředí v močové trubici a pochvě; jde současně se spermatem
Pohlavní úd (Penis)
- je to pářící orgán samců; jeho základem je topořivé tělísko, jehož houbovitá skladba umožňuje městnání krve v jeho drobných komůrkách a tím dochází k jeho ztopoření, je ukončen žaludem a zasunuje se do kožní duplikatuly (předkožky)
- po ztopoření je zasunut do pochvy, čímž umožňuje zavedení spermatu do pohlavních orgánů samice
- penis tedy tvoří - topořivé tělísko pyje, topořivé tělísko močové trubice, žalud a předkožka
Samičí pohlavní orgány
Vaječníky (Ovaria)
- jsou to párové žlázy, uložené ve spodní části dutiny břišní po obou stranách dělohy, zavěšené závěsnými vazy
- ve vaječnících se tvoří a dozrávají pohlavní buňky -vajíčka (tomuto procesu se říká ovogeneze); dále vaječníky vylučují hormon estron, který vyvolává říji
- skládá se ze dvou vrstev a to vnější korové vrstvy a vnitřní dřeňové; v korové vrstvě vaječníku jsou váčky tzv. Graafovy polikuly, ve kterých dozrávají vajíčka, Graafův folikul roste, vyklene se na povrch vaječníku, v říji praskne, jeho mok se vylije a strhne sebou vajíčko do nálevky vejcovodu, tento proces se nazývá ovulace
- po ovulaci na místě prasklého Graafova folikulu vzniká žluté tělísko (corpus luteum), které zaujímá až 50% vaječníku; není-li vajíčko oplozeno, žluté tělísko zaniká, došlo-li k oplození vajíčka, žluté tělísko přetrvává po celou dobu březosti a produkuje hormon progesteron, který zabraňuje zrání dalších folikulů a tím pádem vzniku další říje, která by mohla narušit březost
Vejcovody (Oviductus)
- jsou to párové, svalové, klikatě probíhající trubičky, které začínají u vaječníků rozšířenou nálevkou a na druhém konci ústí do děložních rohů
- během cesty vajíčka vejcovodem dochází k jeho oplození
Děloha (Uterus)
- je to orgán, který vytváří vhodné prostředí k uhnízdění oplozeného vajíčka a jeho vývoji v zárodek a později plod
- skládá se z děložních rohů, děložního těla a děložního krčku; středem děložního krčku prochází kanálek, který se otevírá jen v době říje a při porodu
- stěnu dělohy tvoří hladká svalovina, kterou zevnitř pokrývá sliznice a na povrchu pobřišnice
Pochva (Vagina)
- je to zevní část samičích pohlavních orgánů a slouží k zavedení pohlavního údu při páření, navazuje na děložní krček a přechází v poševní síň, která je z venku zakončena ochodem nebo-li vulvou, na přechodu pochvy v poševní předsíň je slizniční řasa, nebo-li panenská blána
- sliznici poševní předsíně a pochvy zvlhčují výměšky hlenových žlázek, umístěných v poševní předsíni
- vulva se skládá ze dvou stydkých pysků, v jejichž dolní spojce je poštěváček (clitoris), na spodní části vyúsťuje močová roura
ANATOMIE (STAVBA) KOPYTA KONĚ
